Naši sousedé

Autor: Tereza z Kalkaty - Číslo: 2013/2 (Praxe)

Z promluv během římské biskupské synody 1980.

Je pro nás tak snadné mluvit a mluvit o chudých odjinud. Velice často máme trpící, máme osamělé, máme lidi – staré, nechtěné, zbědované – a jsou blízko nás a my je ani neznáme. Nemáme ani čas se na ně usmát.

Těmi velkými nemocemi nejsou tuberkulóza a rakovina. Myslím, že mnohem větší nemoc je být nechtěný, nemilovaný. Bolest, kterou tito lidé trpí, je velice těžké pochopit, proniknout. Myslím, že právě tím procházejí naši lidé po celém světě, v každé rodině, v každém domově.

Toto utrpení se opakuje v každém muži, ženě, dítěti. Myslím, že Kristus znovu prochází svým Utrpením. A je na vás a na mně, abychom jim pomohli – abychom jim byli Veronikou, abychom jim byli Šimonem.

Naši chudí lidé jsou úžasní lidé, velmi hodní lásky. Nepotřebují náš soucit a sympatie. Potřebují naši chápající lásku a potřebují naši úctu. My potřebujeme chudým říci, že jsou pro nás důležití, že také oni byli stvořeni toutéž milující rukou Boží, aby milovali a byli milováni.