Nová svoboda I.

Autor: Jolana Poláková - Číslo: 2012/1 (Dokumenty)

Stejně jako po únoru 1948 (Slovo o této době) nebo po lednu 1968 (dopis vězněných katolíků Dubčekovi) bylo i po listopadu 1989 (prohlášení kardinála Tomáška) v české církvi a společnosti jen málo tak dobře (v technickém i etickém smyslu) připravených lidí jako Oto Mádr.

Byl si vědom váhy především psaného slova pro vnitřní obnovu a další vývoj náboženského a kulturního vědomí postkomunistické společnosti a církve, neboť v ní i vzdělané vrstvy ztratily předtím na dobu čtyřiceti let kontakt s civilizovaným světem a svobodné vydávání zejména teologické a vůbec křesťanské literatury bylo během těchto let zakázáno.

V roce 1990 – daleko dřív, než čeští teologové a další odborníci mohli získat potřebnou kvalifikaci na zahraničních univerzitách a prosazovat pak i u nás potřebnou úroveň vzdělávání – přinesl Oto Mádr do vínku nově vzniklému nakladatelství Zvon královský dar: svůj pečlivý výběr nejkvalitnějších současných odborných příruček a učebnic, z nichž některé už v té době byly jeho spolupracovníky přeloženy (připraveny původně k samizdatovému vydání).

Mádrem koncipovaná ediční řada Theologica, postupně vycházející v nakladatelstvích Zvon a Vyšehrad, zajistila – nezávisle na momentálním stavu institučního teologického vzdělávání – standardní přísun odborných informací a spolehlivá měřítka kvality pro pěstování základních teologických oborů. Nosných námětů, které Oto Mádr v prvních polistopadových letech ze svých zásob i ze svých nových zahraničních cest přinesl, bylo tolik, že katolická nakladatelství je stačila zpracovávat jen velmi postupně. Teprve nyní vychází například Müllerova dogmatika (KNA 2010) nebo Gibelliniho přehled teologie 20. století (KNA 2011), což jsou knihy Mádrem doporučené – původně do nakladatelství Vyšehrad – už před mnoha lety.

Vedle této programově propracované snahy o nastartování trvale solidní duchovní a kulturní úrovně českého křesťanského myšlení považoval po roce 1989 Oto Mádr za naléhavě potřebné prezentovat českému národnímu vědomí také pravdivý obraz nedávné minulosti. Nevyhýbal se detailním rozhovorům s historiky a novináři na všemožná témata týkající se jeho životních zkušeností a reflexí – počínaje už První republikou. V těchto mnoha hodinách archivovaných projevů a rozhovorů (z nichž jen malá část byla zatím publikována nebo jinak využita) jsou ukryta nejen neutrální fakta, ale i Mádrova nejosobnější svědectví o autentických křesťanských postojích tváří v tvář extrémním situacím a o vztazích, lidských i božsko-lidských, které se v těchto situacích rodily.

I toto je velký, a dosud ne plně využitý, polistopadový vklad Oto Mádra do naší etické a duchovní budoucnosti.

Mádrova kvalifikovaná pohotovost k aktivnímu obnovování české společnosti, církve a teologie se okamžitě po otevření státních hranic projevila také jeho četnými výjezdy na teologické konference a kongresy i soukromými návštěvami evropských teologických přátel.

Z těchto plodných setkání vzešla jeho myšlenka založit českou sekci Evropské společnosti pro katolickou teologii, jíž pak mnoho let předsedal. Z této „katedry“ neúnavně vedl české a moravské teology k samostatnému myšlení a k tvořivé konfrontaci se světovou teologií. Sám šel v tomto směru příkladem. Ještě v osmé dekádě svého života se aktivně účastnil evropských kongresů a jeho kritické a zároveň konstruktivně koncepční příspěvky pak vycházely v evropských teologických časopisech.

Zejména však psal pro domácí publikum. Jeho pozoruhodné texty z posledního dvacetiletí (rozeseté do různých sborníků a časopisů) jsou ve výběru zahrnuty do knihy V zápasech za Boží věc (Vzpomínky, texty a rozhovory), která vyšla v roce 2007 v nakladatelství Vyšehrad. Tematická pestrost, analytická hloubka a svěží podnětnost těchto úvah nás snadno přesvědčí o tom, že Oto Mádr byl až do posledních let svého života schopen říkat stále něco objevného a nosného.

Vedle právě zmíněné knihy – která obsahuje i Mádrovu autobiografii a rozsáhlou bibliografii – jistě stojí za hlubší zamyšlení i obsah útlé knížky K jádru věci (Aktuální reflexe z let 1993–2003), vydané v nakladatelství Vyšehrad roku 2003.

Nemohu zde nepoznamenat, že přímá četba Mádra, stejně jako jakéhokoli jiného významného autora, je (na rozdíl od všech pouhých výkladů) nenahraditelnou podmínkou dozrávání pravdivého obrazu, který bychom si o jeho osobnosti a díle postupně mohli vytvořit.

Buď na první, nebo na toto poslední místo ve stručném výčtu Mádrových polistopadových činností nesporně patří v roce 1978 jím založený a do roku 2005 vedený teologický časopis. Zatímco všechny ostatní oblasti Mádrova pracovního zájmu byly v různých časových úsecích různě frekventovány či akcentovány, Teologické texty si u něho udržely během celých dosavadních více než třiceti let své existence postavení soustavně pěstované konstanty jeho díla. V tomto časopise se totiž mohlo nejvíc koncentrovat a systematizovat jeho celkové životní zaměření k průkopnické a riskantní a zároveň velice vytrvalé a neúnavné duchovní službě Bohu a lidem. Mohl tu jakoby hrát na více manuálech současně: oslovovat naráz všechny skupiny lidí, pro něž pracoval v ostatních výše zmíněných činnostech.

Ve své největší intenzitě a prospěšnosti se jeho každodenní redakční činnost mohla realizovat právě po roce 1989, kdy jeho časopis mohl začít vycházet veřejně, a brzy si právem získal mezi odborníky i laickými zájemci o teologii své vysoké renomé. Oto Mádr mohl v Teologických textech až do konce svého aktivního života naplno uplatňovat všechna svá duchovní obdarování, životní zkušenosti a teologické inspirace. Jeho cenný koncepční odkaz – programový smysl pro „živou teologii“ – Teologické texty samozřejmě nesou vděčně dál.

Jolana Poláková

Perspektivy 9/2011 (příloha Katolického týdeníku 17/2001). Mírně zkráceno. – Autorka (nar. 1951) je filosofka, od dob svého studia odborná spolupracovnice dr. Oto Mádra. Během 80. let směla oficiálně působit jen jako knižní redaktorka. V roce 1990 se vrátila do Filosofického ústavu AV a začala veřejně publikovat. Od roku 2003 pracuje též v redakci Teologických textů.