Ne z tohoto světa

Autor: J. H. Newman - Číslo: 2011/1 (Punctum saliens)

Z českého výboru (ed. Jiří Gračka) I pokus se počítá (Karmelitánské nakladatelství 2010).

Není tou nejběžnější a přitom osudnou chybou světa domnívat se, že náboženské pravdy může posuzovat ten, kdo nepřipravil své srdce? „Já jsem pastýř dobrý! Znám svoje ovce a moje ovce znají mne.“ (Jan 10,11.15) „Jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.“ (Jan 10,4) „Lidé čistého srdce budou vidět Boha.“ (Srov. Mt 5,8) „Hospodin zjevuje svá tajemství pokorným.“ (Sir 3,19 – ČEP) „Člověk produchovnělý může vynést úsudek o všem.“ (1Kor 2,15) „Temnota mu neporozuměla.“ (Srov. Jan 1,5 – podle Vulgáty) Otupělý zrak nevidí, zaneprázdněný sluch neslyší. Ve školách světa jsou však cesty směřující k pravdě považovány za hlavní silnice otevřené neustále všem lidem bez ohledu na jejich dispozice. K pravdě se v nich není třeba přibližovat s úctou a každý je staven na roveň se svým bližním, či spíše se za vodítka k pravdě považují síla intelektu, bystrost, prozíravost, důvtip a hloubka pohledu. Lidé se domnívají, že mají plné právo hovořit o náboženských tématech, jako by sami byli zbožní. Dotýkají se nejposvátnějších článků víry podle libosti a kdykoliv se jim zachce, a to zcela lehkomyslně, během odpočinku, nad pohárem vína. Často se stávají netečnými a docházejí k závěru, že náboženská pravda je jen pojem a že všichni lidé mají pravdu a zároveň se všichni mýlí. A není divu, když tak usuzují jen na základě vnějšího pozorování rozmanitosti sekt a stran a na základě jasného vědomí, že jejich vlastní hledání skončilo v temnotě.

* * *

Přichází-li však člověk k Bohu, aby byl spasen, pak podstatou pravého obrácení je, pravím, bezvýhradná a bezpodmínečná ochota vzdát se sebe. Právě tento fakt ovšem většina z těch, kdo k Bohu přicházejí, nedokáže přijmout. Chtějí být spaseni, ale po svém vlastním způsobu. Chtějí, abych tak řekl, kapitulovat s podmínkami a zachovat si přitom své statky. Duch pravé víry ale vede člověka k tomu, aby odhlížel od sebe a patřil na Boha, aby nemyslel na vlastní přání, na své zvyky, význam či důstojnost, práva a názory, ale aby řekl: „Odevzdávám se do tvých rukou, Pane. Učiň ze mne, co chceš. Zapomínám na sebe, od sebe sama se odlučuji a sobě umírám. Tebe budu následovat.“ Právě takový je hlas pravého sebeodevzdání: „Co chceš, abych udělal? Veď mě svou vlastní cestou, a ať bude jakákoliv, příjemná nebo bolestná, půjdu po ní.“

* * *

Měli bychom mít na paměti, že tento svět je stěží více než jen náhodnou událostí našeho bytí. Není součástí nás, nesmrtelných bytostí. Měli bychom pamatovat, že jsme nesmrtelnými, že nezávisíme na čase a prostoru a že tento život je pouze scénou, na níž v určitý čas hrajeme. Jeho jediným postačujícím a zamýšleným účelem je vyzkoušet, zda budeme Bohu sloužit, nebo ne.


Bookmark and Share
 
 
© Na zveřejněné texty se vztahují autorská práva.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2004-2018
Licence Creative Commons
Teologické texty podléhají licenci Creative Commons.
|