Co s evolucí II

Autor: Tomáš Bayer - Číslo: 2010/4 (Dialog)

Musím se přiznat, že v časopise, který již dlouho odebírám a dlouho považuji za časopis odborně na výši, mě příspěvek Františka Kopečného z čísla 3 překvapil – vzhledem ke skutečnosti, že evoluční biologie a teologie jsou dva zcela nezávislé obory, nečekal jsem, že se právě zde objeví nejen zbytečná kontroverze, ale zejména kontroverze opírající se o naprostou neznalost problematiky.

Přejděme však k racionální argumentaci, neboť je potřeba nejprve vysvětlit základní termíny. Abychom předešli dalšímu vytváření umělých rozporů, je zejména nutné si ujasnit, co to je biologická evoluce – další argumenty se pak nabídnou samy.

Biologická evoluce je definována jako postupná kumulace změn v živých systémech, a to od buňky až po populace, případně ekosystémy. Její podstatou jsou změny v genomu (mikroevoluce), které se posléze (a třeba i se zpožděním) mohou projevit na živém organismu makroskopicky (makroevoluce). To je proces, který prokazatelně probíhá a patří k organickému životu stejně jako růst, rozmnožování či dráždivost. Samotná biologická evoluce je tedy doloženým faktem, a co zůstává teorií, je otázka abiogeneze (mechanismus vzniku genetického kódu uloženého v DNA).

Otázku vzájemného vztahu evoluční biologie a víry, potažmo teologie, coby zcela nezávislých oborů pokládám dlouhodobě za triviální, nicméně neznalost pojmů je zde stále zdrojem zbytečných sporů.

Prvním zcela pochybným argumentem Františka Kopečného je ztotožnění evoluční biologie s hitlerovským nacismem. Nejde tu jen o fakt, že Hitler byl formálně katolíkem, ani o již podstatnější zkušenost, že svou zrůdnou vizi pokládal za poslání z nebe (v případě nacistické genocidy tedy jde o mesiánský komplex v obzvláště perverzní formě, ale není důvod toto nazývat evolucionismem – o tom ještě dále). Obecně argument, že uznání biologické evoluce spustilo nacismus a holocaust, je argumentem zcela demagogickým – evoluční biologie pracuje s ověřenými fakty, jak může být srovnávána s jakýmkoli politickým režimem?

Ještě podstatnějším argumentem je, že Hitler o samotné evoluční biologii prakticky nic nevěděl a své zrůdné myšlenky odvozoval mnohem spíše z perverze křesťanské víry (která bohužel, není-li člověk upřímný a ostražitý, může být pervertována velice snadno – příklady snad není nutné jmenovat) než jakýchkoli racionálních argumentů.

Druhým zcela lichým argumentem je ztotožnění evoluční biologie, respektive mlhavého termínu „evolucionismus“, s kulturou smrti obecně. Už z logiky věci je patrný rozpor: hlavní mechanismus, jímž se evoluce uplatňuje v makroskopickém měřítku, je reprodukce, rozmnožování – a přirozený výběr není, jak se často dezinterpretuje, „boj o přežití“, ale snaha o co nejvariabilnější potomstvo – a pokud je nějaká vlastnost selekčně odstraněna z evolučního procesu, pak to není nějakým vyhubením (to je spíše projev lidské chamtivosti než evoluce), ale sníženou reprodukcí! Samotná evoluční biologie tedy morální teologii mnohem více doplňuje, než aby s ní byla v rozporu!

Právě tento druhý argument jsem opakovaně použil při argumentaci pro kulturu života. Když jsem byl konfrontován s názory o normálnosti homosexuálních praktik a prvotně rekreační a až druhotně reprodukční funkcí sexuality, neoponoval jsem náboženskými argumenty, protože v daném okamžiku by to bylo spíše přilitím oleje do ohně, ale právě funkčností biologické evoluce. Z té totiž víme, že sexualita byla léty přírodního výběru prověřena jako nejfunkčnější forma pokračování života – kdyby bylo někdy výhodné se rozmnožovat jakýmkoli jiným způsobem, byl by tento způsob reprodukce známými selekčními argumenty nepochybně odstraněn. Souvislost evoluce s předáváním a pokračováním života je zřejmá, naopak násilné spojování Darwinovy teorie s kulturou smrti je argumentace bez jakéhokoli racionálního podkladu.

Opakovaně jsem (například v příloze KT Perspektivy) také připomínal, jak tzv. „vědecký“ kreacionismus škodí víře i evangelizaci – to osvětluje právě předchozí odstavec. Jestliže opravdová, logická víra vychází z logiky přirozeného řádu věcí – a v tom snad panuje shoda –, jak potom chceme evangelizovat, pokud budeme zběsile popírat přirozený biologický proces? Jediný výsledek takovýchto snah je karikatura víry – a po excesech kreacionistů se pak nemůžeme divit, pokud snahy o předávání kultury života přicházejí vniveč! Spojení evoluce s potraty a eutanazií je tedy čirý nesmysl, a pokud se jej autor článku pokusí takto prezentovat, pouze zdiskredituje chápání křesťanské etiky, ale kultuře života tím naprosto nijak nenapomůže.

A ještě k termínu evolucionismus. Jak už bylo řečeno v úvodu, evoluce je jeden z procesů, který probíhá v živých organismech – podobně jako růst, rozmnožování jako stěžejní nástroj evoluce, diferenciace, organogeneze… Evolucionismus, co to je? Když si uvědomíme, jakým procesem evoluce je, existuje snad nějaký fyziologismus? Anatomismus? Morfologismus? Je potřeba ještě pokračovat v osvětlování nesmyslnosti tohoto termínu? Ani holocaust, ani jiná, byť skrytější, forma genocidy žádným evolucionismem není – a pokud toto spojení někdo používá, ať už jako ospravedlnění vlastní perverze jako první případ, nebo jako argument pro fundamentalistické pojetí víry jako případ druhý, oboje svědčí jen o jednom: o neznalosti biologie, evoluční obzvláště.

Co tedy s evolucí, abych odpověděl na řečnickou otázku „Jak tedy dál, Františku“? Jednoduše: totéž co s růstem, diferenciací, reprodukcí – a sice jejich přijetí jako faktu, jako přirozeně probíhajícího procesu. Jen tak může mít evangelizace pozitivní efekt, jen tak můžeme dál předávat křesťanskou etiku. Opačný postup, jak byl v Kopečného článku nastíněn, bude mít logicky i opačný dopad.