O „univerzalitě a diverzitě kultur“ Bernarda Ugeuxe. Komentář překladatelky

Autor: Martina Cichá - Číslo: 2007/3 (Dialog)

Stručný a přitom výmluvný název práce Bernarda Ugeuxe „Univerzalita a diverzita kultur“ (viz rubrika Studie v tomto čísle) evokuje řadu myšlenek a otázek týkajících se lidské odlišnosti, vztahu k jinakosti, pozitiv a negativ, která jsou se střetáváním lidí ze zřetelně odlišného kulturního prostředí spojena.

Klíčová je pro Ugeuxe otázka: „Jak učinit z kulturní odlišnosti místo setkávání, kde se budou protagonisté vzájemně svou rozmanitostí obohacovat, a nikoliv příčinu střetů, v nichž by se každý chránil před druhým a popíral jeho důležitost?“ Odpověď na ni není jednoduchá. Ugeux ji hledá v historických i soudobých zkušenostech s interkulturní interakcí. Jeho diskurz má náboženský, či spíše duchovní rozměr, v němž je prostor pro všechna náboženství, ale i pro ateisty, pro jedince a skupiny s nejrůznějšími kulturními zvyky a zvyklostmi, pro každého člověka, který je v mnohém stejný jako ti ostatní, v mnohém však méně či více odlišný.

Již v úvodu článku je zřejmý autorův respekt ke specifičnosti kultur a současně snaha o uznání univerzálního rozměru lidství.

Ugeux správně upozorňuje na skutečnost, že kultura je do značné míry dynamická, to znamená, že sice vykazuje prvky určité stability, avšak není neměnná. Podléhá vlivům, přičemž za nejvýznamnější považuje Ugeux právě střety s odlišnými kulturami. S vědomím existence všeobecně platného etnocentrismu tvrdí, že univerzalita se projevuje jedině díky vynořování jednotlivého a díky úctě k němu, což je podle něho klíč ke konkrétní univerzalitě specifických kultur. Svými názory se tak Ugeux stává „spoluautorem“ citátu amerického antropologa Clifforda Geertze, který tvrdí, že „porozumět kultuře jiných lidí znamená odhalit jejich normálnost, aniž bychom umenšovali jejich jedinečnost“.1

1 GEERTZ, C. Interpretace kultur. Praha: Sociologické nakladatelství (Slon), 2000, s. 24.

Své hluboké antropologické znalosti autor aplikuje na teologii, která tak získává praktický rozměr. Ugeux zde obhajuje interkulturní setkávání, jehož specifickou formou je i ekumenismus.

Pozitivně lze hodnotit jak samotné téma, tak jeho osobité zpracování, citované autory, a také zkušenosti, které má Ugeux s několikaletou misijní prací v Africe. Ačkoli se o nich v textu explicitně nezmiňuje, je nepochybné, že z nich čerpá, že představují praktickou základnu pro tuto teoretickou studii.

Zobecníme-li autorovy závěry, dospějeme k názoru, že Ugeux preferuje kulturní pluralitu před vyhraněným multikulturalismem, který vede k izolaci a separaci. Současně ale tvrdí, že kulturní relativismus ve své absolutní formě představuje nebezpečí, že pod záminkou ochrany práva na kulturní identitu uzavře druhého v jeho odlišnosti. Za nebezpečné považuje absolutní respektování kulturní rozmanitosti, protože podle něho může vést k ospravedlňování nelidských praktik, např. kanibalismu. Přesto je možno tvrdit, že práce Bernarda Ugeuxe je vpravdě „multikulturní“. Jeho „multikulturalismus“ je nasycen schopností tolerovat odlišnost. Ugeux je tak pro mě nejen teologem a antropologem evropské či spíše světové úrovně, ale hlavně opravdovým zastáncem lidství, humanismu a filantropie.


Bookmark and Share
 
 
© Na zveřejněné texty se vztahují autorská práva.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2004-2018
Licence Creative Commons
Teologické texty podléhají licenci Creative Commons.
|