Nový věk energie musí začít teď

- Překlad: Roman Jurina - Číslo: 2004/4 (Dokumenty)

Závěrečný dokument třetího shromáždění Evropské křesťanské environmentální sítě (ECEN)

26. – 31. května 2001, Raubiči, Bělorusko

Převzato zkráceně z uvedeného dokumentu.

Jakou energii a kolik energie bude lidstvo využívat v naší společné budoucnosti? Právě na tuto důležitou otázku se zaměřilo třetí shromáždění Evropské křesťanské environmentální sítě (ECEN), konané v Raubiči v Bělorusku. Výběr tématu byl dán skutečností, že Bělorusko je zemí, která byla před patnácti lety nejvíce postižena černobylskou katastrofou. Mnohá setkání s místními odborníky a místními lidmi osvěžila naše vědomosti o rozsahu škod a pokračujících dlouhodobých dopadech této katastrofy.

Jak bude v budoucnu zajištěn dostatek energie a jak bude odpovědně využívána? To jsou klíčové otázky a nelze se jim vyhnout ani v církvích, protože se týkají kvality života celé lidské rodiny. Víra vede církve k tomu, aby měly úctu k Božímu stvoření a ctily přikázání milovat Boha a všechny lidi bez rozdílu, a také k tomu, aby usilovaly o spravedlnost. Na základě této víry tvrdí, že existují jiná a důležitější kritéria pro naše rozhodování než pouze ekonomické hledisko.

Současná sociální a ekonomická orientace lidské společnosti předpokládá nárůst spotřeby energie. Energie je hybnou silou současného ekonomického systému. Na druhé straně je rok od roku jasnější, že zdroje energie, na které jsme se až doposud především spoléhali – zdroje fosilní a energie jádra – nesou v sobě značná rizika a nebezpečí.

1. Na jedné straně je zde hrozba klimatické změny. Varování, která přicházejí ze strany vědy, jsou čím dál naléhavější. Poslední zpráva Mezivládní komise zabývající se změnou klimatu (IPPC), která je nejvýznamnější vědeckou autoritou v této oblasti, říká, že ke klimatickým změnám velkého dopadu dochází již teď, a předpovídá že dopady budou mnohem horší, pokud emise skleníkových plynů, zejména CO₂, nebudou v blízké době podstatně sníženy.

2. Na druhé straně stojí rizika spojená s nukleární energií. Utrpení, kterému je obyvatelstvo Běloruska vystaveno ještě 15 let po černobylské katastrofě, je nepřehlédnutelným varováním. Právě tak jako strach z možnosti dalších havárií zde zůstává doposud nevyřešený problém bezpečného a dlouhodobého skladování radioaktivního jaderného odpadu.

Tváří v tvář těmto dvěma nebezpečím je zřejmá potřeba přechodu k novým způsobům získávání energie a jejího využití. Musíme si přiznat skutečnost, že současné způsoby získávání a distribuce energie jsou spojeny s hlubokou a zásadní nespravedlností, která má dopad na celou lidskou rodinu. Spotřeba energie v rozvinutých zemích je nepoměrně vyšší ve srovnání s rozvojovými zeměmi. Je proto klíčově důležité soustředit úsilí, prostředky a představivost na rozvoj obnovitelných zdrojů energie a podporu těch způsobů využití energie, které budou odpovídat kritériu trvalé udržitelnosti, spravedlnosti a odpovídající kvalitě života lidstva jako celku.

Po mnoha letech, kdy byl vývoj poměrně pomalý, jsou v současnosti v mnoha evropských zemích patrné známky rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Další programy pro rozvoj technologické efektivnosti a úspor energie se připravují. Je imperativem pro naši současnost, aby se přechod k obnovitelným zdrojům energie rozšířil na všechny části Evropy. Velmi často se veřejná debata o budoucích energetických scénářích soustřeďuje na diskusi o fosilních zdrojích a o jaderné energii. Hrozba klimatické změny je často využívána jako argument pro podporu jádra. Strach z jádra naopak oslabuje možnost adekvátní odpovědi na problém změny klimatu.

Žádáme církve, aby podpořily budoucí energetické scénáře, které jasně a záměrně mají hlavní prioritu v získávání energie z obnovitelných zdrojů. I když si dobře uvědomujeme, že přechod od fosilních zdrojů a od jádra k obnovitelným zdrojům nemůže být dosažen ze dne na den, věříme, že fosilní zdroje a jaderná energie – ve světle svých dopadů – musejí ve větší a větší míře uvolnit cestu alternativním zdrojům výroby energie.

Příští rok uplyne 10 let od světového summitu v Rio de Janeiru (1992). Žádáme církve, aby udělaly všechno, co je v jejich silách, aby se příští konference Rio + 10 v Johannesburgu stala příležitostí k celkové změně orientace v oblasti využití energie.

Tento úkol má mnoho aspektů. Musí být jasně deklarováno, co je a co není technicky možné. Ekonomické překážky musejí být překonány a musí být připravena dlouhodobá perspektiva využití energie. Možný příspěvek církví v této oblasti nemá být podceňován. Církve mají také svůj díl odpovědnosti a mohou proto aktivně vstoupit do tohoto procesu.

Proces musí probíhat simultánně na třech úrovních

Efektivnost

První krok k novému období ve využití energie spočívá v co možná nejefektivnějším využití primárních zdrojů. S využitím nových technologií je možno vytápět, svítit, vyrábět, umožnit dopravu a komunikovat s mnohem menší spotřebou energie než v minulosti. Mezi možnými způsoby připomínáme jenom izolaci budov, mnohem efektivnější vytápěcí systémy, úsporné osvětlovací systémy, moderní vybavení kanceláří a domácností atd. Energie může být šetřena také efektivnější organizací života společnosti. Zlepšení plánování výstavby měst a větší důraz na regionální struktury může například podstatně snížit požadavky na dopravu a s tím spojenou spotřebu energie. Doprava a dopravní politika hraje klíčovou roli v energetických scénářích. Co největší efektivnost ve využívání energie je nepochybně nejproduktivnějším a nejpřínosnějším zdrojem „alternativní energie“. Snížení spotřeby primární energie je prvním předpokladem přechodu k novému období využití energie.

Životní styl

Druhý důležitý krok je založen na omezení spotřeby energie a vychází z vědomé a úmyslné změny životního stylu. Tato změna je důležitá jak v rámci lidských komunit a společenství, tak u jednotlivců. S energií musí být zacházeno jako s cennou komoditou, a ne jako s něčím, co je neomezeně dostupné. Změna životního stylu je důležitější než úspory, kterých bývá dosaženo efektivnějšími technologiemi, avšak bývají zpravidla kompenzovány nárůstem spotřeby. Proto druhý předpoklad pro začátek nového období tvoří životní styl, ekologické chování a vzdání se části spotřeby energie.

Obnovitelné zdroje

Obnovitelné zdroje musejí postupně nahradit zdroje neobnovitelné. Budoucnost patří takovým zdrojům, jakými jsou vítr, slunce, biomasa, voda, geotermální proudy a také prudce se rozvíjející technologie využití vodíku. Tyto zdroje jsou jedinou trvale udržitelnou možností. Navíc přinášejí další výhody. Nabízejí možnost regionální a také místní výroby energie a nelze je monopolizovat. Jejich zavádění vytváří nová pracovní místa. Musí být proto podniknuto každé úsilí, aby se mohly uplatnit na trhu. Tam, kde je to nutné, musí být vědomě podpořen další výzkum a technologická zlepšení. Skutečnost, že obnovitelné zdroje, které se v současnosti prudce rozvíjejí, potřebují čas, než budou mít rozhodující vliv na trhu s energiemi, nesmí být zneužívána jako argument pro konzervaci současné situace.

Realizace těchto tří bodů nebude snadná

Uskutečňování této vize se setkává s překážkami a rezistencí. Tyto překážky se liší podle geografických, historických, politických a ekonomických podmínek.

Mohou být připomenuty následující překážky:

1. Všeobecně převládají krátkodobé úvahy. Pro přechod k novému období ve využití energie je potřebné dlouhodobé plánování. Často nejsou dostupné investiční prostředky do úsporných technologií a obnovitelných zdrojů, protože jsou chybně stanoveny priority rozvoje.

2. Je proto nutné, aby jednotlivé vlády vytvořily rámcové podmínky umožňující jak vědecký výzkum, tak podmínky pro ekonomická rozhodnutí a stanovení odpovídajících priorit.

3. Některé obnovitelné zdroje již teď ekonomicky konkurují fosilním zdrojům, ale další se nemohou stát konkurenceschopnými v současném systému financování energetiky, který vyžaduje rychlou návratnost investic a nebere ohled na dlouhodobou výhodnost obnovitelných zdrojů.

4. Zavedení mnoha slibných technologií využívajících obnovitelné zdroje energie je silně brzděno skutečností, že v cenách energií pocházejících z fosilních zdrojů se nepovedlo prosadit zahrnutí škod na životním prostředí a další nákladové externality. Smysluplná cenová politika je velmi potřebná. Skutečné náklady, které vznikají při využití fosilních zdrojů a jaderné energie, musejí být zahrnuty do ceny energie. Ceny musejí odpovídat skutečnosti. Obdobně se to týká také rizik a nákladů při využití obnovitelných zdrojů.

Povinné mezinárodní pojištění má odpovídat riziku ztrát, které mohou být způsobeny klimatickými a atomovými katastrofami, a přispět také k větší transparentnosti finančních rizik, která jsou spojena s využitím neobnovitelných zdrojů. To zajisté přispěje také k budování nového povědomí o této problematice.

Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje v rámci Spojených národů – srovnatelná s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii – by mohla přinést stimuly pro využití obnovitelných zdrojů energie a pomoci odstranit mnohé překážky.

Klíčová role církví

Ve svém odhodlání zachovat Boží dar stvoření usilují křesťanské církve o základní změnu hodnot v současnosti dominantních: kvalita života místo neustávající expanze – spravedlnost místo krátkodobé maximalizace zisků – solidarita s chudými a s příštími generacemi místo dalšího nárůstu spotřeby. Energie je nástrojem, který má sloužit životu a nesmí přispívat k jeho ničení. Svědectví církví je proto potřebné na několika úrovních:

1. Na globální úrovni chtějí prosazovat princip trvalé udržitelnosti a spravedlivé a mírové rozdělování zdrojů. Budou podporovat všechny iniciativy, které rozvinou trvale udržitelné vzorce ekonomické aktivity a mezinárodní solidarity, např. transfery technologie.

2. Na národní úrovni budou podporovat svoje vlády v jejich úsilí o ustavení odpovídajícího rámce pro zdravou energetickou politiku. Budou usilovat o dialog s partnery na úrovni vlády, společnosti a hospodářství. Tam, kde to bude možné, budou vystupovat a jednat jako ekumenické společenství.

3. Na místní úrovni budou církve usilovat o stimulaci nových iniciativ. Životním stylem, který je charakterizován odpovědností a radostí, budou usilovat o změnu vědomí svých členů a efektivní ekologickou výchovu v rámci svých škol a vzdělávacích programů.

Mnozí křesťané v mnoha částech Evropy se angažují v těchto aktivitách. Farnosti a církevní instituce usilují o vyhodnocení své spotřeby energie a o dosažení úspor. Když se však podíváme na velikost problému, je jich pořád velmi málo. Je proto důležité, aby se církve angažovaly v této problematice ještě více. Tím, že budou odpovědně zacházet s darem energie, budou svědčit o svém odhodlání chránit Boží stvoření.

My všichni jsme povoláni k tomuto svědectví, a proto žádáme naše církve, aby přispěly, jak jen mohou, k přechodu do nového období ve využívání energie.

Na svých shromážděních jsme opětovně nadšeni bohatstvím našich různých tradic. Lišíme se také v chápání Božího stvoření: Jsou zde přítomny různé zkušenosti Boží přítomnosti. Právě díky těmto rozdílům si uvědomujeme nové aspekty a perspektivy, které se nám ve vztahu ke stvoření nabízejí. Jsme však zajedno v přesvědčení, že světlo Kristova vítězství září pro stvoření jako celek. Budoucnost je v rukou Božích. Když se společně modlíme a prohlubujeme svou víru poutem lásky, musíme také najít odvahu k tomu, abychom odpovídali na otázky naší doby a nesli pro všechny svědectví Boží lásky v našem křehkém světě.