Co je to „motýlí efekt“?

Autor: Miloslav Fiala - Číslo: 2004/3 (Lexikon)

Z autorovy knihy Motýlí efekt. Tři úvahy o chaosu a řádu. Trinitas, Svitavy 2001.

Na římském kongresu Mezinárodní charity, kterého jsem se v roce 1999 účastnil, vystoupila se svým příspěvkem nositelka Nobelovy ceny paní Mairéad Corriganová Maguirová ze Severního Irska. Skromná „žena z lidu“, tak bychom ji mohli charakterizovat, vyprávěla svůj příběh, který začal někdy v roce 1969. Tehdy v její zemi vrcholilo politické napětí a brzy vyústilo v ozbrojený konflikt mezi unionisty a separatisty, tedy mezi přívrženci dosavadního zapojení Severního Irska do Velké Británie a mezi těmi, kdo je chtěli připojit k Irské republice. Britské úřady tehdy internovaly stovky lidí v nouzových vězeních a o takzvané „krvavé neděli“, 30. ledna 1972, vojáci zahájili v nastalém zmatku palbu a zastřelili 14 demonstrantů.Mezi obětmi byli i tři synovci paní Maguirové ve stáří osmi, deseti a dvanácti let.

Rodinu její sestry i ji samu zasáhla tato tragická událost velmi hluboce. Ptali se sami sebe, jak mají reagovat. Mají jako tolik jiných vzít do ruky zbraň a na násilí odpovědět zase násilím, zcela podle zásady „Oko za oko a zub za zub“? Nebo se mají oddat pasivní rezistenci a čekat, jak se události vyvinou? Přemýšlela o tom i paní Maguirová, podle svých slov strávila celé hodiny pod Kristovým křížem, a stále se jí v mysli vracela jeho slova „Milujte se navzájem, milujte i své nepřátele. Nesmíte zabíjet! Čiňte dobro těm, kdo vás nenávidí.“ Jako věřící křesťanka objevila, že Ježíš visící na kříži je největším symbolem nenásilí a zároveň nejlepší odpovědí bezbranné lásky na nespravedlnosti všeho druhu. Došla k přesvědčení, že v síle své víry se má i ona pokusit transformovat, tj. přetvořit nepřátele v lidi, kteří mohou žít ve vzájemném respektu a pokoji.

Nástrojem této žádoucí změny je silná, opravdová láska k bližním a z toho pramenící naděje, která očekává i nemožné. A tak založila se svou sestrou a s dalšími irskými ženami pokojné hnutí proti násilí, které se rychle rozšířilo a dnes má na sto tisíc členů. Organizovaly stovky mítinků, pořádaly tábory pro mládež a přesvědčovaly členy paravojenských organizací, aby odložili zbraně a podali ruku k smíru. Jejich iniciativa, která vznikla z nepatrných začátků, přinesla od té doby mnohonásobný užitek, a paní Mairéadová Maguirová byla v roce 1976 po zásluze odměněna Nobelovou cenou míru.

Připomeňme si zde zkušenost básníka Jana Zahradníčka, který radil spoluvězňům padesátých let, aby se nedívali na své věznitele s nenávistí: ta by zničila nejprve je samé. Říkal, že je to jen otázka jejich vůle, jaký postoj zvolí.

V této souvislosti se naskýtá otázka, jak je vůbec možné, že jeden člověk nebo malá skupina lidí dokáží v krajně nepříznivých podmínkách rozvinout hnutí, které kladně ovlivní napjatou situaci. Určité vysvětlení nabízí švýcarský lékař Albert Zeyer, který se ve své knize příznačně nazvané „Odvaha přesto říci ANO“ zabývá časovou otázkou, proč může mít i jednotlivý člověk a dokonce osamělý jedinec ve společnosti víc moci, než bychom si na první pohled mysleli. Vychází ze všeobecně známé skutečnosti, že dnes mnoho lidí s citlivějším svědomím prožívá silné pocity určité bezmoci právě proto, že nemohou ovlivnit veřejné poměry v politice, ekonomice nebo v jiných společenských sférách, a v důsledku toho vidí své řešení v jediném: v rezignaci.

Připadají si příliš malí a nepatrní, než aby mohli v sebemenším ovlivnit běh věcí. V novinách čtou zprávy o potlačených protestních akcích v různých částech globalizovaného světa. Slyší o nositelích moci, kteří podléhají pokušení ignorovat oprávněné požadavky občanů, kterým vládnou. Nezbývá tedy nic jiného, uvažuje občan kteréhokoliv z pěti kontinentů, než před mocnými tohoto světa kapitulovat a oddat se nečinné rezignaci.

Ale s touto odpovědí se autor citované knihy nechce v žádném případě spokojit. Tvrdí totiž, že i malí a zdánlivě bezmocní lidé mohou a mají říci odhodlané „ano“ k sice pomalé a trpělivé, ale přesto zásadní proměně našeho světa. Svou argumentaci postavil na poznatku tzv. „motýlího efektu“, podle známého úsloví, které zní: „Když motýl v Hongkongu zamává křídly, může v New Yorku vyvolat bouři.“

Kromě medicíny se zabývá i fyzikálními procesy a objevy, a v jejich rámci popisuje pokus meteorologů z roku 1960, ve kterém šlo o matematické vyjádření předpovědi počasí. K úžasu všech zúčastněných odborníků se přitom ukázalo, že když uložili všechna potřebná data o nastalé meteorologické situaci do počítače a hodnoty naměřených teplot a jiných údajů z různých částí světa vyjádřili s přesností na šest desetinných míst, dostali určitou předpověď dalšího vývoje. Při dalším pokusu vložili do počítače stejné hodnoty, jen s tím rozdílem, že omezili jejich přesnost na pouhá tři desetinná místa. Výsledkem bylo, že počítač vydal úplně odlišnou předpověď vývoje počasí než v prvním případě, a namísto setrvalé tendence předpověděl náhlou změnu. Tento pokus vědci mnohokrát opakovali, a došli překvapivě ke stejným výsledkům.

Brzy se podle doktora Zeyera potvrdila domněnka, že se přišlo na objev zásadního významu, a to na průběh jevů v systémech, kterým si věda zvykla říkat „chaotické“. Tyto systémy nacházíme v živé i neživé přírodě prakticky všude a mají tu vlastnost, že jejich chování nelze dopředu předvídat a dokonce plánovat se stoprocentní jistotou. Chování členů těchto chaotických systémů se totiž může neočekávaně ubírat jiným směrem už vlivem těch nejmenších změn a posunů v počátečních podmínkách. To je podstata onoho „motýlího efektu“ – tento název během času zdomácněl už i v novějších sociologických studiích.

Objev pocházející z fyzikální oblasti se dá podle našeho autora přenést i na oblast chování jedinců vůči lidské společnosti. Neboť i ta se dá zařadit mezi chaotické systémy. Tím se nechce říci, že by v ní převládal chaos, bezvládí a nepořádek namísto řádu; zkušenost učí, že se její vývoj nedá předpovědět s naprostou a neselhávající jistotou, i když jsou známé všechny její hlavní i vedlejší znaky a danosti. Ekonomická nebo politická soustava jako komplexní souhrn nejrůznějších vlivů je – pokud jde o její budoucí nasměrování – stejně nevypočitatelná, a tedy ovlivnitelná. Nabízí se zde přirovnání k oněm předpovědím počasí, které se radikálně změnily vlivem velmi malých změn vložených hodnot.

Musíme se tedy smířit s tím, říká autor, že v takových systémech – stejně jako při předpovědi počasí – nemůžeme předpovědět vývoj na delší čas dopředu se žádoucí přesností. Znamená to tedy, že například v lidské společnosti mohou mít nejmenší změny nepředvídatelně velké účinky. Z těchto nových poznatků vyplývá, že i nejgeniálnější mozek nebo počítač není při nejlepší vůli schopen přesně určit další vývoj světa jako celku nebo směřování jeho jednotlivých oblastí, i kdyby se znala a vyhodnotila veškerá možná data.

Totéž platí i o pohledu zpět, tedy do historie zemí nebo celého lidstva: i tam se v minulosti vyskytovaly více nebo méně často proměny způsobené nepatrnými příčinami. Uvedená teorie chaosu odkazuje představy o vědecké poznatelnosti dalšího vývoje do říše pohádek. Ostatně i dříve je svým způsobem zpochybnila kvantová teorie. Chaotické systémy jako celky sice poslouchají matematicky vyjádřené a popsané zákony, ale konkrétní chování v dílčích situacích předvídat nelze.

Tyto poznatky se mohou stát rozhodujícím argumentem proti rezignaci člověka, který nesouhlasí s vývojem ve společnosti, v níž je mu souzeno žít. Je totiž možné, že i jednotlivec nebo malá skupina lidí může mít na další průběh vývoje svůj nezanedbatelný vliv, který nikdo nemohl předem předvídat a který se nedá ani předem vynutit. I odhodlání „malého člověka“, jak jsme viděli na příkladu z Irska, může podstatným způsobem ovlivnit situaci a dokonce změnit vývoj. Stejný důsledek může ovšem mít i případné opomenutí možností, které se nabízely. Obě možnosti mohou mít rozhodující vliv na osudy mnohých lidí.


Bookmark and Share
 
 
© Na zveřejněné texty se vztahují autorská práva.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2004-2018
Licence Creative Commons
Teologické texty podléhají licenci Creative Commons.
|