Evropské setkání mladých teologů ve Vídni
Autor: Martina Pavelková - Číslo: 2003/4 (Panoráma)
Letos v květnu (19.–29.5) se konalo ve Vídni první setkání s programem Gottdenken in Europa heute – Theologie im globalen religiösen Dialog. Další proběhnou v Lovani (2004) a Paříži (2005).
Programu se účastnilo téměř 80 studentů teologie, filosofie a religionistiky ze 17 evropských univerzit (Barcelona, Cluj, České Budějovice, Dublin, Frankfurt, Kampen, Lovaň, Lund, Nijmegen, Paříž, Poznaň, Salzburg, Szeged, Sofie, Tartu, Thessaloniki, Vídeň), několik profesorů z Evropy, po jednom pak z USA (Francis X. Clooney), Kanady (Peter Beyer) a Íránu (Ghasem Kakaie).
Cílem projektu bylo představit účastníkům tři velké výzvy:
1. V Evropě nacházíme různé přístupy k chápání Boha, přičemž musíme vzít v úvahu různá filosofická a teologická pozadí, v nichž mají tyto tradice své kořeny. Tyto tradice často trpí vzájemnou izolací a nepochopením. Můžeme toto pnutí lépe popsat a tyto konflikty lépe pochopit? Mohou být chápány jako příležitost k přehodnocení úlohy Evropy v globálním světě?
2. Teologové a religionisté rozpoznali – zvláště od roku 1989 – druhou výzvu: V Evropě, která hledá svou identitu a úlohu v globalizovaném světě, nacházíme známky nového dynamismu: kulturního, socio-ekonomického, náboženského a politického. Došlo ke změně paradigmatu, která s sebou nese také interakce mezi různými náboženstvími. Přemýšlení o Bohu bylo tudíž zasazeno do nového kontextu, který je třeba studovat, aby mohl být dobře pochopen. Ptáme se: Je zde vůbec ještě místo pro Boha? A jakou funkci může mít mluvení o Bohu pro globalizovanou Evropu, pro Evropu, která hledá svou (novou) roli v globalizovaném světě?
3. Díky procesu globalizace přichází ke slovu také islám a náboženství Asie. Vzrůstá počet imigrantů, kteří vytvářejí komunity hlásící se k nekřesťanským náboženským tradicím. Jejich způsob chápání a uctívání Boha je poněkud odlišný, což může vyvolávat konflikty s evropskými dominantním náboženstvím a sekulární kulturou.
Každý den byl věnován nějakému tématu (Evropa a globalizace; Bůh a pluralita; Bůh a literatura; Bůh Evropy: osvoboditel nebo utiskovatel?; Teologie v období post-gulagu; Bůh v globálním dialogu; Komparativní teologie).
Dopoledne se konaly obvykle tři profesorské přednášky, po kterých následovaly diskuse ve skupinkách studentů. Odpoledne pak vždy zástupce každé skupiny prezentoval závěry, ke kterým se v průběhu diskuse dospělo. Následovala hromadná diskuse a závěrečné zhodnocení. Večer byl vyhrazen referátům studentů z jednotlivých zemí.
Hned první den byl věnován Evropě a globalizaci. Michael Weninger (Brusel) otevřel sympozium přednáškou na téma European Union – The Dialog with Religions and Churches. Nastínil vznik EU, její strukturu a vztah k náboženstvím a církvím. Na podobná témata promluvili ještě Roland Robertson z Velké Británie a Peter Beyer z Kanady.
Pro české účastníky setkání se jako jedno z nejzajímavějších témat jevilo Přemýšlení o Bohu v období post-gulagu. Zastavme se tedy u něj trochu podrobněji.
András Máté-Tóth (Szeged) promluvil na téma (Středo)východní Evropa – kairos pro teologii, kde rozebíral možnosti existence teologie Druhého světa. Hned v úvodu metodologicky rozlišil dva typy teologie – kategoriální (např. teologie osvobození, feministická teologie) a regionální (např. právě teologie „after gulag“). Právě o tom druhém typu teologie se jednalo v jeho referátu. Pád Berlínské zdi znamenal pro Evropu epochální obrat a způsobil radikální změnu v životě obyvatel zemí (středo)východní Evropy. Církev v těchto zemích stojí před jasnou alternativou: buď začne tam, kde ji komunistická moc donutila skončit (tedy kolem roku 1948), nebo se pokusí zužitkovat a teologicky zhodnotit své cenné a originální zkušenosti. Sám Máté-Tóth se přimlouval za druhou variantu. Nejprve zhodnotil situaci v bývalých komunistických zemích: teologie byla studována pouze v rámci přípravy na kněžství; teologické fakulty byly vyčleněny ze státních univerzit; u profesorů na teologických fakultách většinou nerozhodovala vědecká erudice, nýbrž politická loajalita; teologická práce se nemohla provozovat na veřejnosti – teologové museli učit v podzemí, přičemž na sebe brali nemalé osobní riziko; Máté-Tóth zvlášť vyzdvihl práci dvou českých teologů: Felixe Davídka (diskutabilní otázka kněžského svěcení žen) a morálního teologa Oto Mádra (ekleziologie, která vidí šanci na přežití v osobní svatosti). Způsob teologické práce se po převratu změnil: teologické fakulty jsou otevřeny i pro laiky, vznikají katolické univerzity s teologickými fakultami, svoboda projevu automaticky umožňuje teologické diskuse a dialog. Duchovní dědictví minulosti zavazuje a současně dává šanci teologii v těchto zemích. Přesto se Máté-Tóth domnívá, že často jsou nové měchy naplněny ještě starým vínem. Teologie je mnohdy stále chápána spíše jako věda s jistými odpověďmi a pro otevřené otázky není místo. V pokoncilní teologii bývá viděna pouze nepřehledná mnohost, která oslabuje jednotu církve. Ačkoli je teologie Druhého světa zatím pouze ideou a nikoli vypracovaným teologickým konceptem, jsou zřejmá její hlavní témata: minulost a vztah k ní – národ a řeč – víra a riziko (pozor: teologie, která není připravena brát na sebe riziko, snadno sklouzne k loajalitě určitému systému) – druhé čtení dokumentů II. vatikánského koncilu. V závěru vybídl k zamyšlení nad typickými prvky teologie pěstované v zemích středovýchodní Evropy (Česká republika, Polsko). Jaká by mohla být její specifika?
Karel Skalický (České Budějovice) se přenesl na půdu filosofie, když ve svém referátu nastínil filosofické chápání Boha v dnešní Evropě s přihlédnutím k českým filosofům. Hned v úvodu rozlišil ateismus na „silný“ (který v podstatě popírá sám sebe a zanikl s pádem komunismu) a „slabý“. Tento slabý ateismus – a tedy filosofický problém Boží jsoucnosti – je podstatně určen pěti velkými filosofickými směry: 1. lingvistickou analýzou L. Wittgensteina, 2. fenomenologickou metodou E. Husserla, 3. hermeneutickou fenomenologií M. Heideggera, 4. transcendentální filosofií J. Maréchala (v českém kontextu Karel Říha, Josef P. Ondok) a 5. dialogickým personalismem M. Bubera (Karel Vrána, Jan Sokol, Jolana Poláková). Tyto směry podrobuje Skalický důkladné kritice, aby pak v závěru vyvodil důsledky pro teologii: Sémantický ateismus se ukázal být pro teologii velmi plodný, poněvadž prohloubil naši znalost řeči a v důsledku toho taktéž znalost řeči teologické. Významná je také jeho zásluha o hermeneuticky správnou teologickou práci. Metodologický ateismus našel své uplatnění na poli religionistiky, fenomenologie náboženství a sociologie náboženství (viz práce Petera L. Bergera). Filosofie M. Heideggera pozitivně ovlivnila R. Bultmanna a K. Rahnera a přispěla tak ke vzniku existenciální teologie. Pro úplnost zmínil Skalický také heterodoxní marxismus V. Gardavského (Bůh není zcela mrtev), M. Machovce (Ježíš pro ateisty), L. Kolakowského a E. Blocha (tzv. „eschatologický“ ateismus). Zatímco pro 19. století je Bůh mrtev (Nietzsche), 20. století pokorně připouští, že „Bůh není zcela mrtev“ (Gardavský). Svůj referát zakončil parafrází výroku svatého Pavla: „Víme, že těm, kteří milují Boha, pomáhá vše – ano, také samotný ateismus – k dobrému.“
Stručně ještě uvedeme některé zajímavé příspěvky. Odborník na spirituální teologii Amador Vega Esquerra ze Španělska promluvil o mystických a estetických zkušenostech v moderně. Josef Wohlmuth z Německa přiblížil židovské myšlení 20. století a jeho výzvu pro křesťanskou teologii. Georgios Martzelos z Řecka porovnával katafatické a apofatické mluvení o Bohu v řecké ortodoxní teologii, díky němuž východní otcové přispěli ke vzniku obrazu Boha, který je osvobozen od antropomorfismu a objektivizace. Ghasem Kakaie z Íránu poukázal na rozdíl mezi západním racionalismem a východním mysticismem. Nemá smysl se dohadovat, který přístup je lepší, oba jsou legitimní. Přesto se přimlouval za interpretaci Bible a Koránu v duchu mysticismu. Dále podtrhl důležitost dialogu mezi trinitou a monoteismem – oboje je zjevením téhož Boha.
Jeden večer byl vyhrazen společnému slavení liturgie a následné prohlídce Vídeňského centra pro studenty teologie.
Na závěr se ještě zmiňme o programu setkání, která budou následovat v příštích dvou letech. Setkání v Lovani (1.-10. září 2004) bude věnováno reflexi Boha na základě vyrovnání se křesťanské Evropy s kulturami Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Třetí setkání, které bude celý cyklus uzavírat, se uskuteční v Paříži ve dnech 1.-10. září 2005. Bude se zabývat především centrálními motivy a texty, které se týkají představ Boha a reflexe Boha v nekřesťanských náboženstvích a tím také šancí srovnávací teologie a nových mezináboženských studií k otázce Boha v evropské vědecké tradici. První krůčky k tomu mají být učiněny již na předcházejících dvou setkáních.
