Vězení II.

Autor: Václav Vaško - Číslo: 2012/1 (Dokumenty)

Ze všech kněží, s kterými jsem se ve „výkonu trestu“ setkal, mi byl nejbližší Oto Mádr. Přestože jsme povahově velmi rozdílní, spojovalo nás mnohé: přátelé, Kolakovičova „Rodina“, kroužky Katolické akce, názor na úlohu laiků v církvi, chápání souvislostí mezi duchovním životem a vším, co se děje ve vnějších, bližších i vzdálenějších, kruzích kolem nás, a konečně a hlavně ztotožnění se s církví. Oto je však asketa, intelektuál a pedant, já nic z toho. On ovládá své emoce natolik, že ho ti, kdo ho neznají jako já, považují za suchara. Jemu jde na nervy moje spontánnost a hlasitost, mně zas jeho přílišné úkolování sebe i každého, o kom si myslí, že se k něčemu hodí.

(...) Otovou a Davídkovou zásluhou jsem pokračoval ve studiu započatém v Leopoldově. Trvalo čtyři roky, dostalo systém a bylo kontrolováno řádnými zkouškami. Poznámky z přednášek jsem si zapisoval drobounkým písmem na cigaretovém nebo toaletním papíře. Filosofické disciplíny mi přednášel Rudolf Vašíček, dogmatiku a asketiku Reginald Dacík, církevní dějiny Josef Hájek, církevní umění slovenský jezuita Valerij Zavarský. Ten podobně jako Josef Zvěřina studoval archeologii a umění na pařížské Sorboně. Byl zároveň schopným malířem, a tak jeho „skripta“ z dějin umění, vydaná v jednom exempláři na papíře, z kterého jsme vyráběli obálky a sáčky, byla bohatě ilustrovaná. Pojednání z morální teologie sepsal Oto Mádr. Profesor Hájek vyrobil pro mě a další zájemce přehled církevních dějin. Studii o existencialismu vypracoval Felix Davídek, jenž o sobě tvrdil, že kdyby nebyl knězem, byl by existencialistou. Studii o soudobé evropské hudbě nám poslal ze sousedního oddělení Mojmír Vaněk, kdysi náš zástupce v Unesco v Paříži.

„Můj“ pracovní stůl byl asi nejživějším z celého oddělení. Seděli za ním Mádr, Davídek, františkán Bárta, Jindra Jenáček z brněnské diecéze, petrín Martin Vích a další. Zde se přednášelo, diskutovalo, nádherně přelo. Stinnou stránkou našeho pobytu na Mírově bylo, že jsme museli také vykazovat nějakou práci pro erár. Některé stoly si šetřily práci na celou pracovní dobu, jiné, jako náš, po ranní modlitbě šturmovaly, aby získaly čas na jeho racionální využití. (...)

Kromě jiného jsem u našeho stolu získal i publicistickou průpravu. Mádr, Davídek, Bárta a básník Jindra Jenáček byli v literární permanenci. Vyráběli samizdaty – i když jsme tehdy ještě tento disidentský termín nepoužívali – pro naše i laická oddělení. Pravidelně vycházel nijak nenazvaný „Katolický týdeník“. Na žádost laických oddělení s ním začal Oto Mádr, pak v něm pokračoval Jindra Jenáček, pak Bárta a opět Oto.

Václav Vaško

Z knihy Ne vším jsem byl rád. Vlastní životopis, Karmelitánské nakladatelství 1999. – Autor (1921–2009) působil jako diplomat, nakladatel a angažovaný katolík. Zanechal několikasvazkové dílo z oblasti dějin české církve dvacátého století.


Bookmark and Share
 
 
© Na zveřejněné texty se vztahují autorská práva.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2004-2015
Licence Creative Commons
Teologické texty podléhají licenci Creative Commons.
|