Oto Mádr

Autor: Václav Ventura - Číslo: 2012/1 (Osobnosti)

Text byl přednesen jako úvod do pracovního večera na počest ThDr. Oto Mádra, který uspořádalo Centrum dějin české teologie KTF 9. 5. 2011.

Když jsme slavili devadesátiny Oto Mádra, zachytily některé fotografie, jak se z jeho očí odráží nebe, k němuž se přibližoval. Katolická teologická fakulta uspořádala v květnu 2011 večer k jeho poctě. O tu sice nikdy nestál, přesto by měl jistě radost, protože šlo o večer pracovní, který navazuje na jeho práci a snaží se rozvíjet jeho odkaz.

Dějiny teologie budou Otu Mádra spojovat především s jeho přínosem do dvou oborů: morální teologie a ekleziologie.

O církvi jistě psal a jeho myšlenky měly mezinárodní ohlas, ale on také zcela jistě českou církev ve druhé polovině dvacátého století formoval: organizačně, intelektuálně, duchovně.

Téměř každý, kdo se nějak v v šedesátých až devadesátých letech v církvi angažoval, se s ním nějak setkal. Dovedl perfektně rozeznat, využít i probudit charismata. Splétal síť kontaktů pro službu Božímu království. Byl duší Díla koncilní obnovy, inspiroval a podpíral biskupa Tomáška, inspiroval a podpíral církevní disent, propojoval jej ekumenicky i přes hranice církví. V jistém smyslu byl v době paralyzovaného episkopátu fakticky sacerdos magnus.

Intelektuálně formoval české, moravské a slovenské katolíky samizdatem, zejména Teologickými texty, a tajnými přednáškami, občas oživenými vynikajícími teology ze Západu. Díky této jeho práci, samozřejmě v součinnosti s několika dalšími, se dařilo, že Druhý vatikánský koncil pronikal i do naší církve.

Pokud jde o přínos duchovní, dovolte, abych byl trochu osobní. Pro mne byl na prvním místě knězem. Knězem, který znal a žil těžký život obyčejných lidí. Žil skromně, pracovitě, intenzivně. Zračila se v něm láska a oddanost Pánu, realizovaná v církvi. Učil nás vidět a milovat Kristovu církev, tu chudou, nezajištěnou, v nebezpečí, církev bezmocnou, a přesto v síle této bezmocnosti církev dialogickou, sebekritickou i kritickou, církev angažovanou v proudu života, pro niž stojí za to nasadit život.

Někdy se jeho postoje blížily patristickým exhortationes martyrii – zejména, když šlo o riskantní akce.

A pokud jde o jeho přínos pro morální teologii, je evidentní, že jsme ve druhé polovině minulého století neměli žádného morálního teologa. Jistě, byli tu učitelé morální teologie, ale nebylo sil pustit se do přestavby takového monumentu. Oto Mádr tuhle nevděčnou práci přijal za svou a dal se do stavby pokoncilní morální teologie u nás.


Bookmark and Share
 
 
© Na zveřejněné texty se vztahují autorská práva.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2004-2015
Licence Creative Commons
Teologické texty podléhají licenci Creative Commons.
|