Kroužky vysokoškoláků III.

Autor: Dagmar Marešová - Číslo: 2012/1 (Dokumenty)

Na nás mladé silně zapůsobila Paterova naprostá oddanost a vydanost pro „věc Boží“, jak on předmět své činnosti nazýval. Neměl žádné jiné osobní zájmy, všechno směroval jen na Krista. A tak vedl i ty, které zaangažoval do spolupráce. Obdivuhodné bylo, jak dovedl podávat plody svého širokého vzdělání: jeho slova byla průzračná, prostá, a přitom obsáhla hloubky i výšiny. Stejné bylo i jeho duchovní vedení: cílevědomé, přímočaré – a hodně vyžadující: pro Boha všechno. A zároveň hřejivé lidské chápání a přístup.

Otec byl pro nás nedostižným vzorem; obdivovali jsme na něm všechno: jeho úžasné vědomosti, znalost lidí a jeho přístup k nim, klidnou, vyrovnanou povahu (nikdy jsme ho neviděli rozčileného nebo rozhněvaného) – ale hlavně jeho ryzí, pokornou a sloužící zbožnost a jeho hluboký vztah k Bohu a církvi. Při duchovním vedení a zpovědi ustupoval sám do pozadí a vedl nás ke Kristu.

Dagmar Marešová

Dva úryvky z obsažnějšího, faktograficky bohatého příspěvku, který v plném rozsahu vyjde v příštím čísle. – Autorka (nar. 1928) vystudovala obory čeština a francouzština na pražské Filosofické fakultě, ale z kádrových důvodů nesměla odborně působit. Byla zaměstnána v Zemědělském nakladatelství jako korektorka, později v nakladatelství Československé akademie věd a umění a ve Slovanském ústavu v redakci časopisu Slavia. Od roku 1967 žije ve Vídni.


Bookmark and Share
 
 
© Na zveřejněné texty se vztahují autorská práva.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2004-2015
Licence Creative Commons
Teologické texty podléhají licenci Creative Commons.
|