Nad knihou Embryo. A Defence of Human Life (1)

Autor: David Černý - Číslo: 2010/4 (Články)

Naše západní civilizace se potýká s mnoha problémy, jež zasahují do všech sfér veřejného i soukromého života, od sféry osobního života, sociálních vazeb až do ekonomických a politických oblastí. Velká část problémů má svůj původ v myšlenkovém pozadí současné společnosti, která se ve jménu velkolepě znějících ideálů postupně atomizovala, převládl individualismus, hédonismus, nevíra v objektivitu základních hodnot lidského myšlení a chtění (pravda a dobro), doprovázená ochotou věřit takřka všemu.1 Bůh je mrtev, prorokoval Nietzsche, a Bůh – objektivní hodnoty – skutečně nežije, zemřel, byl vytlačen, z jeho smrti se dokonce stává intelektuální ctnost poctivého přiznání slabosti lidského rozumu a jediný morální garant multikulturního soužití.2 A právě ve jménu těchto velkolepých ideálů, novodobého humanismu oděného do sofistického hávu úchvatné rétoriky, ve jménu neustále omílaných a obsahově již takřka vyprázdněných řečí o lidských právech, dochází k neustálému a masovému potlačování základních, skutečných práv bezbranných lidských jedinců. Naše společnost je společností emotivní bezprostřednosti a ego-komfortu, to jsou jediné praktické hodnoty většinového davu: lidé se dojímají nad osudem štěněte, který jim k večeři servírují naše zprávy, ale utrpení v Africe je nezajímá. Tečou jim slzy u dojemných, přesložitě vykonstruovaných příběhů věčných telenovel, ale skutečnou bolest umírajících vytěsňují do nemocnic a domovů důchodců, co nejdál od sebe a svého hýčkaného vnitřního klidu. Vnitřní klid sobeckého ego-komfortu pečlivě střeží i novodobé eufemismy,3 jež mají zakrývat pravou podstatu skutečnosti a vtisknout jí podobu vhodnou pro dobu, v níž odpovědnost již neznamená schopnost přivést důvody svého jednání k odpovídajícím etickým normám, ale bezbřehou a stále se rozrůstající možnost ničím nevázaných voleb. Pravá tvář potratů je pečlivě ukryta za svobodou volby ženy, za jejím právem na sebeurčení, za právem nakládat se svým tělem, za výrazy jako „přerušení těhotenství“, svoboda, respektování práv druhých a podobně. Velkolepá slova: svoboda, práva, sebeurčení, respekt. A podobně jako mnohá jiná slova, která degenerovala do podoby nic neříkajících klišé, ani tato již nevyjadřují nic ani vzdáleně připomínajícího ctnosti a skutečné hodnoty lidské kultury a života. Svoboda volby ve skutečnosti znamená rozsudek smrti pro nevinnou a bezbrannou lidskou bytost, právo na sebeurčení ve skutečnosti znamená, že lidským bytostem je nespravedlivě odepřeno právo na život, právo nakládat se svým tělem ve skutečnosti znamená uzurpování si práva na brutální zničení těla a života někoho jiného, přerušení těhotenství ve skutečnosti znamená zabití lidského tvora, respektování práv druhých je jen nesnesitelně snadnou rezignací na skutečný boj o lidská práva.

1 Srov. G. LIPOVETSKY, Éra prázdnoty. Úvahy o současném individualismu, Prostor, Praha 2003.

2 Srov. A. BLOOM, The Closing of the American Mind, Simon & Schuster Paperback, New York 1987, s. 25. K interpretaci Nietzschova výroku Bůh je mrtev jako smrti objektivních hodnot srov. M. HEIDEGGER, „Nietzsches Wort ‚Gott is tot‘“, in Holzwege, publikováno v Gesamtausgabe (ed. F. W. von Herrmann), I Abt., Bd. 5, 1977. Srov. Také J. FUCHS, Filosofie 6. Problém osobnosti, Krystal OP, Praha 2002.

3 Srov. E. CRISAFULLI, Igiene mentale. Il politicamente corretto e la libertà linguistica, Vallecchi, Firenze 2004.

Potraty, bohužel, nejsou problémem, který by bezprostředně vstupoval do našeho povědomí – do oblasti „pornografie smrti“ spadá i pornografie potratů: je to tabu, o kterém se moc nemluví, o kterém není vhodné mluvit, o kterém není dobré mluvit.4 Je to tabu také proto, že potraty jsou nedotknutelné, nesmí se o nich diskutovat (dis-quatere – otřásat s něčím s úmyslem to porazit): mnohé ženy vidí potraty jako těžce vydobyté právo a symbol své získané samostatnosti a nepodřazenosti mužské nadvládě (inkorporované v tradiční morálce), domnělé právo na potrat je vlajkovou lodí novodobého feminismu; a v rádoby pluralitní, multikulturní a tolerantní společnosti existují dogmata, která se musíme střežit zpochybňovat.

4 To je samozřejmě jen jeden aspekt toho, čemu Geoffrey Gorer říká pornografie smrti, u potratů je zcela nepřítomný aspekt fascinace, je zde ale velmi silný prvek zakrývání, skrývání, nepřiznávání. Srov. G. GORER, Death, Grief, and Mourning, Doubleday & Co., New York 1965. Srov. rovněž D. J. DAVIES, A Brief History of Death, Blackwell Publishing, Oxford 2005.

A přesto – anebo právě proto – že tzv. právo na potrat je novodobým tabu, dogmatem, ohyzdnou tváří zakrytou make-upem dokonale se tvářící společnosti, je třeba jím důkladně otřásat, je třeba odhalit jeho pravou podobu, je nezbytné poukázat pečlivou a vybroušenou argumentací na to, že domnělé právo je nespravedlností, výdobytek moderní doby je úpadkem, vítězství je ve skutečnosti smutnou morální prohrou. O něco takového se pokoušejí dva američtí autoři, Robert P. George a Christopher Tollefsen, ve své knize Embryo. A Defense of Human Life (Embryo. Obhajoba lidského života), která vyšla před dvěma lety v USA.5 Bioetické problematice potratů se věnuje více publikací, v každém manuálu bioetiky můžeme nalézt kapitolu vyhrazenou tomuto morálnímu problému (kromě klasických manuálů – Tettamanzi, Sgreccia – nabízí týž, aristotelský přístup např. Nuovo manuale di bioetica,6 bioetice v tomistické perspektivě se věnuje rovněž práce Jasona T. Eberla Thomistic Principles and Bioethics7). Výborné jsou i dvě publikace věnované přímo sporné otázce potratů: Tettamanziho Comunità cristiana e aborto8(cenné jsou především historické kapitoly) a současné dílo Carboneho L’embrione umano: qualcosa o qualcuno? 9 Publikace amerických autorů je mimořádná z více důvodů: vzhledem k myšlenkové tradici, k níž se autoři hlásí (díky jejich aristotelskému přístupu, který je vzhledem k renesanci aristotelismu v analytické myšlenkové tradici stále častější), a rovněž díky mimořádné argumentační jasnosti a šíři problémových okruhů, kterým se autoři věnují.10

5 R. P. GEORGE – CH. TOLLEFSEN, Embryo. A Defense of Human Life, Doubleday, New York 2008.

6 S. LEONE, Nuovo manuale di bioetica, Città Nuova Editrice, Roma 2006. Zájemci mohou též konzultovat následující publikaci: J. D. V. CORREA – E. SGRECCIA (eds.), The Identity and Status of Human Embryo. Proceedings of the Third Assembly of the Pontifical Academy for Life 169, Libreria Editrice Vaticana, Vatican 1999.

7 Srov. J. T. EBERL, Thomistic Principles and Bioethics, Routlege, London – New York 2006. Základním pramenem bioetického výzkumu je pětisvazková publikace Encyclopedia of Bioethics, srov. S. G. POST (ed.), Encyclopedia of Bioethics, 5 voll, Macmillan Reference USA, New York 2004 (3. vydání).

8 Srov. D. TETTAMANZI, La comunità cristiana e l’aborto, Edizioni Paoline, Bari 1975.

9 Srov. G. M. CARBONE, Embryone umano: qualcosa o qualcuno?, ESD, Bologna 2005. Tomuto autorovi vděčíme za další cenné publikace z oblasti bioetiky – srov. TÝŽ, Le cellule staminali. Che cosa sono? A cosa servono? E’ lecito usarle?, ESD, Bologna 2005; TÝŽ., La fecondazione extracorporea. Tecniche, valutazione morale e disciplina giuridica, ESD, Bologna 2005; V. BALDINI – G. M. CARBONE, Pillole che uccidono. Quello che nessuno ti dice sulla contracezione, ESD, Bologna 2006. Tato poslední publikace je zvláště cenná pro opět se rozhořevší diskusi o povolení pilulky RU-486 v ČR.

10 George a Tollefsen se sice k Aristotelovi nehlásí otevřeně, nicméně znalci Aristotelova myšlení snadno rozpoznají typicky aristotelský pojmový rámec, který autoři plně využívají. Ve své pozdější publikaci se ostatně jeden z autorů k renesanci aristotelského myšlení a analytické filosofii (především ke kategoriální dualitě substance a akcidentu) otevřeně hlásí, vycházeje ze známé práce oxfordského filosofa Davida Wigginse Sameness and Substance. Srov. CH. O. TOLLEFSEN, Biomedical Research and Beyond. Expanding the Ethics of Inquiry, Routledge, New York 2008, s. 66.

Pokračování – zevrubné představení knihy – přineseme v příštím čísle.


Bookmark and Share
 
 
© Na zveřejněné texty se vztahují autorská práva.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2004-2018
Licence Creative Commons
Teologické texty podléhají licenci Creative Commons.
|