František Nosek -- 120. výročí narození

Autor: Lubomír Mlčoch - Číslo: 2006/4 (Osobnosti)

Z článku „František Nosek — svíce zářící“, Perspektivy, 5/1998.

František Nosek byl zvláštním ministrem, neboť usiloval o svatost i ve vysoké politické funkci. Jen tak se mohlo stát, že k němu chovali velkou úctu i lidé duchovní. Františkán Jan Evangelista Urban, Noskův zpovědník a duchovní vůdce, neváhal po jeho smrti přiznat, že byl sám jeho žákem! A mons. František Vaněk, děkan pelhřimovský a Noskův přítel, dokonce vyznal, že při setkání s ním míval pocit, že není hoden stanout mu tváří v tvář.

Naše doba strádá nedostatkem poctivosti v politice i v ekonomice. Proto si příliš nepřipomíná pozitivní vzor Františka Noska, věrného křesťana v politice a hospodářství. Chybění morálky ve společenském životě není jen naší „výsadou“, jde o celosvětový trend. A tak je český politik a ekonom usilující o svatost ukazatelem cesty křesťanům, kteří se ve světě angažují pro naplnění sociální dimenze evangelia i pro novou evangelizaci, v měřítku přesahujícím hranice naší kotliny. Takový příklad ministra-služebníka svět na prahu třetího tisíciletí velice potřebuje.

Pamětníci uvádějí, že jeho nejsilnější politickou zbraní bylo, že nikdy nelhal. Vzpomenutý mons. František Vaněk, který sám svědčil o několik let později Pravdě v Dachau svou mučednickou smrtí, ve vzpomínce na zesnulého říká: „Protekcionářství, intrikaření, záškodnictví oblečené v diplomacii se ho nedotklo (...) dobře si přečetl v Písmě svatém: Buď řeč vaše ano, ano — ne, ne.“

Noskovi současníci a přátelé se ptali, proč se člověk tak náboženský a hluboce duchovní, nadto františkán, „dal zrovna na politiku a finančnictví“, jsou-li to oblasti křesťanům jaksi předem podezřelé, neboť vystavují duši zvlášť zapeklitým pokušením. Jiní naopak vyslovovali Noskovi uznání, že se věnoval oblastem křesťany opomíjeným. Zdůrazňovali, že jeho cíle byly vposledku duchovní a že v činnosti politické i hospodářské viděl prostředek k jejich dosažení, neboť jeho konání bylo podřízeno právě jim. To bylo ovšem možné jen proto, že „jeho život byl skutečně a trvale nadpřirozeným“ (Jan E. Urban OFM). Sám vidím v jeho politické a ekonomické činnosti onu jedinou schůdnou cestu evangelizace dnešního světa: nově uchopit a křesťansky prožít pozemskou skutečnost, která nás všechny — ať chceme, anebo nechceme — zapředla do sítí politiky a „tržní ekonomiky“.

Zdá se, že v duchovním smyslu Nosek geniálně předjal dobu, v níž žijeme, a že ukazuje i cestu, jak ji křesťansky opravdově prožít. Je to koperníkovský obrat v poměru křesťana vůči světu politické moci, trhu a peněz. Nosek neusiluje o formální změny institucí politické či ekonomické sféry, tj. parlamentní demokracie a kapitalistické tržní ekonomiky. Chce je proměnit zevnitř. Namísto revolucí, které vedly k oběma totalitním politickým a hospodářským systémům, zahajuje svým počínáním jedinou skutečně plodnou revoluci, která je s to proměnit pozemskou skutečnost: revoluci srdcí, proměnu chování v politice i na trhu. Jde mu o sociální dimenzi evangelia, o posvěcení světa politiky a ekonomiky, o novou evangelizaci, která dnes musí být především evangelizací hospodářství.

Jak by takové nově prožité hospodářské vztahy měly vypadat? Ani existující instituce nebrání tomu, aby člověk rozuměl své práci jako úkolu svěřenému Bohem, jako službě společenství, jako posvátnému obětování práce (volně dle Noska). Pokud cílem hospodářských aktivit není maximalizace zisku, bohatství a konzumu, ale „vytváření prostředí v tomto životě, v jakém by se dařilo péči o spásu duše“ (dle J. E. Urbana), pak lze respektovat lidskou důstojnost všech partnerů i v ekonomice, spolupracovníků, nadřízených i podřízených, zákazníků, dodavatelů i širší komunity, v níž podnik hospodaří. Pokud by se lidé v ekonomice, např. ve finančních institucích, řídili Noskovým „františkánským krédem“ — tedy zásadou „vkladatelům jistota, dlužníkům mírný úrok, a z čistého zisku také něco Pánu Bohu“ —, pak jsou ekonomika, finančnictví, ba i sama instituce peněz jaksi posvěceny, neboť přebytky pozemských činností se obracejí ve skutky křesťanské lásky.

Řeknete: je to pěkné, ale není to trochu pohádka pro dospělé? Zajisté, rozhlédneme-li se kolem, je pozemská skutečnost tomuto ideálu zatím dost vzdálena. Ale přece jen: nenajdou se v řadě světských institucí lidé, kteří své práci rozumějí podobně jako Nosek? Neexistují i mocné finanční instituce, které sice zatím dávají dlužníkům úroky spíše nemírné, jsou však ochotny z pozemských přebytků sponzorovat věci veřejného blaha či blíženské lásky? A nenajdou se mezi křesťany ti, kdo se snaží pracovat tak, aby se v jejich okolí lépe dařilo spáse duší?

Bylo v povaze Františka Noska, že nezůstával u slov, ale uváděl je ve skutek. Naše dnešní ekonomika strádá nedostatkem poctivosti a vzájemné důvěry, odcizeností jednotlivců uzavřených do vězení sebelásky.

Koperníkovským obratem Františka Noska byla snaha proměnit instituce hospodářských i svépomocných úvěrových družstev (záložen a spořitelen), katolických spolků, charitativních, vzdělávacích i dalších podniků, tak, aby svými každodenními aktivitami posilovaly poctivý přístup k práci, vzájemnou důvěru, pomoc a solidaritu. Tedy snaha proměnit ekonomiku v místo, kde je nám všem dáno trávit valnou část pozemského života, v prostředí, kde se daří společnému usilování o spásu, o přesah pozemských aktivit v Boží království. Noskovi šlo o posvěcení ekonomiky a politiky, oněch sfér moderní společnosti, jež jsou navzájem těsně svázány, a z nichž ani křesťan nemůže uniknout.

Životní vzor našeho bratra Františka Noska je nám v našem hledání svící zářící.