Koncil po čtyřech desetiletích

Autor: Cyril Martinek - Číslo: 2003/1 (Dialog)

Pastorální konstituce GS má trvalý význam, protože řada vážných problémů, k nimž se vyslovuje, stále přetrvává: manželství a rodina, kultura, hospodářský a společenský život, solidarita mezi národy, mír ve světě. Konstituce má trvalou hodnotu, protože poprvé v historii církve pojednává o problémech, které se netýkají jen křesťanů, nýbrž všech lidí. Konstituce pojednává o pozemských problémech nejen ve světle přirozeného rozumu, tedy filosoficky, ale hlavně ve světle křesťanské víry v Krista ukřižovaného a vzkříšeného, tudíž teologicky. Toto pojetí nemá v dějinách církevních koncilů obdobu, protože teologie pozemských skutečností, jak se tomuto druhu teologie začalo říkat, ještě neexistovala. Tato teologie chce zaujmout hledisko Boží a dotazovat se, jaký smysl mají či mohou mít pozemské skutečnosti v očích samotného Boha.

Zdůvodnění této teologie nacházíme už u sv. Tomáše Akvinského, který říká, že předmětem teologie není jenom Bůh, ale všechny věci (omnia), nakolik se vztahují k Bohu jako svému původci a cíli. Pastorální konstituci GS můžeme považovat za Magnu chartu pozemských skutečností. „Sněm nechtěl tímto dokumentem jednou provždy rozhodnout a tím uzavřít sporné otázky dnešního světa, ale spíše je otevřít a dát podnět k dalšímu bádání, což je jen jiné slovo pro dialog.“¹ V tomto smyslu historie této konstituce teprve začíná. Má-li však přinést trvalé plody, měli bychom správně číst znamení doby, jimiž k nám „Duch Boží promlouvá významnými událostmi našeho dějinného okamžiku.To je trvalý význam tohoto jedinečného dokumentu, význam, který bude i nadále vzdorovat hlodavénu zubu času. Vždyť to, co se před námi po zhroucení rudého totalitismu otevírá, je radikálně nová epocha, plná velikých příslibů, ale i velikých nebezpečí, radosti a naděje, ale i smutku a úzkosti“.²