Ohrožený druh: lidé

Autor: Oto Mádr - Číslo: 2002/1 (Punctum saliens)

Dva hrozivé symptomy naší postmoderní doby vyplouvají po Americe už i v Evropě na povrch.

1. Nedávno se u nás dostal do diskuse problém útočících psů. Jejich majitelé argumentují právem psího jedince nebýt omezován vodítkem a náhubkem. Jako ozvěna lidských práv se tu apeluje na práva některých mimolidských tvorů. Je třeba přitakat citu i pro jiné živé tvory, např. protestem proti tvrdostem v chovu jatečných zvířat, péčí o zatoulané jedince atd. Ale zde se - na rozdíl od známého poučení dětem v Babičce - povyšuje vztah k mimolidským živým bytostem téměř na úroveň lidských práv, až k ohrožení zdraví a života dětí. Jak k tomu došlo?

Průkopník ekologie Albert Schweitzer svého času razil heslo „Úctu k životu!“ a probudil tím masy k náležitému vztahu k přírodě. Jenže s vytěsňováním křesťanské víry z bohaté části lidstva se jako náhrada vynořila - v rámci postmoderní mentality - novopohanská víra v Zemi (Gaia), kromě dalších variant. Uvolněné místo po věčném Stvořiteli a Pánu zabírají božstva fantazii a citům přístupnější, analogicky k starému pantheonu, který znal i zvířecí idoly. Tato mentalita podvědomě prolíná do mysli milionům majitelů čtyřnohých miláčků, kteří městskému člověku vzdálenému v panelácích od přírody nahrazují spontánní lidské společenství. Ovšem rodičům ohrožených dětí nezbývá než prosit úřady o ochranu proti nevypočitatelným šelmám.

2. Podstatně vážnější je v civilizovaném světě rozšířená pověra, že už dětem patří svoboda jako dospělým. Duch postmoderny vystupňoval důraz na jedince do krajnosti, kterou jeden postmoderní filosof vyjádřil heslem „anything goes“ - přibližně „Nic není zakázáno“. Propagátoři ducha doby posilují trend odmítáním „souboru metafyzických a statických ´práv o člověku´ a sbírky morálních zásad, zákazů a příkazů“. Tato indoktrinace obratně míří na citlivá místa teenagerů. Nyní extrémně proklamovaný důraz na práva mladých narušuje společenské vědomí základních pravidel soužití líbivými hesly. Kladný význam zde může mít leda varování před výchovnou metodou stylu „Kázeň a bázeň“ pokud se ještě někde vůbec praktikuje..

Následky? Před několika lety se začala průkopnická země svobody udiveně ptát, proč si její mládež neváží plodné svobody a ověřuje si ji uplatňováním moci na jiných, až i vražděním. Tato jiskra přeskočila zcela nedávno do Evropy. V našem zeměpisném sousedství gymnazista v Erfurtu zrealizoval své Já pomocí pistole hlavně na svých profesorech. Je otázka, jak brzy se něčeho podobného dožijeme u nás. Škola se totiž stává narůstajícím problémem v celosvětovém měřítku, šikana na našich školách prý vzrostla za 10 let o 360 procent a zájem o učitelství klesá. Kde je Komenského ideál „škola dílna lidskosti“?

Ondřej Neff v Lidových novinách (29.4.02) píše, že americký pedagog C. Bradley Thomson reagoval na vraždu 15 osob ve škole v Littletonu hledáním příčin série takových tragédií. Konstatuje, že mladí lidé především neuznávají žádné morální hodnoty, jsou dokonce vedeni k čistému morálnímu relativismu. Mají přehnané představy o sobě a nesnášejí kritiku. Jejich skutečné znalosti jsou ubohé - a nenávidí školu a vše, co s ní souvisí. Thomson svým článkem vyvolal diskusi, protože mířil na liberální - on říká pokrokářský - systém výuky, kdy je potlačována racionalita ve prospěch spontánnosti a impulzivnosti, autorita učitele odchází do pozadí a do popředí se dostává dítě jako osa, kolem níž se všechno točí. Jestliže nechceme mít školy přeměněné v káznice, je třeba opustit pokrokářský systém výuky a dát přednost rozumu před city, znalostem před pocity, morálnímu úsudku před morální lhostejností a sebevládě před sebevyjádřením.

Příkazy a zákazy Desatera a ideály evangelia nelze beztrestně dát napospas duchu doby.