Ekumenická dimenze přípravy na pastoraci

Autor: Josef Dolista - Číslo: 1999/5 (Dokumenty)

V roce 1997 vydala Papežská rada pro ekumenismus dokument The Ecumenical Dimension in the Formation of those Engaged in Pastoral Work, podepsaný jejím prezidentem kardinálem Edwardem I. Cassidym. Tento dokument je nejen velmi bohatý po stránce ideové, ale i podnětný pro konkrétní uskutečňování ekumenické dimenze v životě křesťanů. Proto se obrací na všechny, kteří se připravují na kněžskou a na pastorální službu v církvi.

Dokument poukazuje na vybrané aspekty Ekumenického direktoria z r. 1993. Co lze považovat za aktuální námět pro výuku ekumenické teologie na katolických teologických fakultách?

Dokument požaduje prohloubení ekumenické formace pro kandidáty kněžství a vůbec všech studujících obor teologie. Ekumenická formace studentů se dotýká nejen jejich intelektu, ale také vztahů s ostatními křesťany, modlitby a praktické spolupráce. Proto je pro ekumenismus důležitá snaha o poctivý duchovní život (obrácení), o pedagogiku, která si je vědoma konkrétního prostředí, do kterého ekumenické smýšlení směřuje a vychovává, o vhodnou intelektuální formaci, která má vliv na spirituální život, na pastorální teologii a na etickou výchovu.

Ekumenické smýšlení si mají přivlastnit všichni učitelé náboženství a etiky, pastorační asistenti, katecheté a členové řádů a kongregací. Předpokladem výchovy k ekumenickému smýšlení je pochopení správné hermeneutiky, která pomáhá studentům rozlišovat mezi depositem víry a způsobem, jak je pravda víry formulována. Jedná se o pravdu víry vyjádřenou biblickou interpretací, kterou pak nacházíme v dokumentech církve. Pravda víry je dále vložena do liturgických textů, koncilních rozhodnutí a spisů církevních Otců. I když v dějinách teologie lze najít některé teologické výpovědi velmi diferencované, je nutno hledat jejich porozumění a nalézat v nich snahu o porozumění víry. Dekret Koncilu Unitatis redintegratio v čl. 11 užívá termínu „hierarchie pravd víry“, který je nutno dobře chápat a v celé teologii akceptovat. Pojem „hierarchie pravd víry“ se stal předmětem ekumenického dialogu a stal se kritériem intelektuální teologické formace studujících, která je schopna usměrňovat nejen spirituální život, ale též lidové projevy zbožnosti. Studentům teologie je nutno předkládat „plody ekumenického dialogu“, které je zapotřebí zhodnotit způsobem, o kterém vypovídají následné pojmy: „divergence“, „konvergence“, „částečný souhlas“, „plný souhlas“. Takové zhodnocení vytváří klima pro nové ekumenické inspirace. Důležité je, aby ekumenické pochopení nezůstávalo jen mezi odborníky na fakultách, ale šířilo se mezi všemi členy Božího lidu.

Pro ekumenickou metodologii je tedy důležité rozpoznání všech elementů víry, které jsou křesťanům společné, rozpoznání všeho, co tvoří jejich rozdělení, a pak je nutná prezentace výsledků ekumenického dialogu.

Ekumenická metodologie má zcela praktický charakter. Stává se výzvou vůči všem vyučujícím teologických disciplín, ale jmenujme konkrétně odborníky z oboru biblických věd, profesory dogmatické a morální teologie, liturgiky a dějin církve. Jim je nutno doporučit, aby integrovali do vyučování ekumenickou dimenzi a v jejich výuce aby byla patrná účinnost vlastního ekumenického přesvědčení. Výuka v jednotlivých teologických disciplínách proto musí být ekumenicky inovována a studijní programy vyžadují trvalý rozvoj. Ekumenická teologie se tak stává mezioborovou disciplínou, která není vyčerpána jen jednou nebo dvěma semestrálními hodinami s názvem „ekumenická teologie“. Vítanou aktivitou teologických fakult je spolupráce profesorů teologie jednotlivých křesťanských církví. Tato vzájemná spolupráce se neorientuje jen na výklad nauky církví, ale také na kvalitu svědectví o vlastní víře. Společná témata např. tohoto zaměření jsou významná: „duchovní ekumenismus“ (modlitba), prameny duchovního života (svátosti), evangelizační úkoly, misie, společné svědectví, etické problémy, pochopení eucharistie, smíšená manželství, matka Boží, papežský primát, identita církve, inkulturace víry, funkce laiků, postavení ženy v církvi, prozelytismus. Z těchto požadavků vyplývá, že pokud vyučující na teologických fakultách není schopen integrálního ekumenického smýšlení, měl by být odvolán ze své funkce autoritou církve.

Jmenovaný dokument vyjadřuje přání, aby posluchači katolické teologie byli seznámeni s těmito dokumenty církve: Katechismus katolické církve, Ekumenické direktorium z r. 1993, dokumenty Jana Pavla II. Tertio millennio adveniente (1994), Ut unum sint (1995) a Orientale lumen (1995).

Úkoly pro ekumenickou teologii jsou velké, protože nelze přehlédnout potřebu trvalé ekumenické formace kněží i biskupů všech generací a všech těch, kteří se účastní na pastoračním úsilí církve. Je to požadavek oprávněný, protože se přibližujeme k době velkého ekumenického hnutí.